Moc se netěš, nebo budeš zklamaný

Kolikrát jste slyšeli, že se máte smířit s tím co máte? 

Že úspěch je jen o štěstí? Kolikrát Vám to zabránilo v pokusu o zlepšení sebe samotného/né?   Každý má sny, a každý má přání, nebo nápady. Sny, nápady a přání nás napadají. Od toho slovo nápad. Ale nenapadají nás v tom smylu, že by se nás snažily poškodit. Je to přirozený produkt něčeho, co by někdo nazval duše, někdo nevědomí a někdo "moje pitomá hlava" a někdo zase můzou.  

A i když je důležité stát nohama na zemi, stejně důležité může být brát sebe samotného vážně. Možná, že kdybychom jen na chvíli uvěřili svým nápadům, impulsům, které nás vedou nějakým směrem, tak by pro nás každý den nebyl tak šedý, a možná bysme začali vidět život z úplně jiného úhlu. 
Běžně mi klienti říkají "A co z toho života mám?!" Když se jich zeptám, proč kouří, nebo pijí.  
A co byste měli ze života, kdybyste zkusili jednou realizovat ten trapný nápad, kdy jste si řekli že budete dělat to, co jste viděli na instagramu u někoho jiného? 
Co byste měli ze života, kdybyste jednou řekli tomu chlapíkovi, co Vám leze na nervy, že Vás hrozně štve? 
A co byste měli ze života, kdybyste se zkusili možná jen na měsíc věnovat nějakému koníčku, který jste zahodili? 

Proč se nikdo neptá, co z toho života mám, když polyká své nápady, emoce a sny jako suchý knedlík?